Poslední láska Dona Juana. (XIX.)

Neodejdeš odsud živý!

Dříve, nežli v Styxu nivy

vstoupíš sám, stín mlčenlivý,

lítostí svůj pykej hřích!

Mnoho, věř mi, slzy smyjí,

čím se hlouběj’ v duši ryjí,

v modlitbě se křídla kryji,

křídla bílá jako sníh,

jimiž nad pekelnou smolu

černá duše ze plápolu

vzlétne v světla paprscích!