Poslední láska Dona Juana. (XLVII.)

Hrdě Don Juan jej chopil,

k jeho dnu zrak sotva stopil,

s úsměvem jej rázem dopil.

„Jděte, zachoval jsem čest!“

– Smrtelně hřích duši raní,

zazněl zpěv, leč smilování

k hříšníku se vždycky sklání –

„Ticho! Vím, co láska jest!“

zahřměl v sbor jich, však v té chvíli

smrti šer se v zrak mu chýlí,

v ňadra hněvně ryje pěst.