Poslední láska Dona Juana. (XLVIII.)

„Pachito, (jen šepce tiše)

co jsem pil z té kleté číše,

životem zpět na mne dýše.

Co s tou rakví? – nemám strach...

Zpátky!“ – Darmo, těžké tělo

jednou ranou k zemi sjelo.

Requiescat! jizbou znělo,

tělo popel jest a prach!

Utichla druž mnichů šerá,

však u sochy komandéra

klečel opat v modlitbách.