Poslední láska Dona Juana. (XV.)

Divý smích Don Juan mísí

v hromu řev: „Ó mnichu lysý,

v posled komandér sám ty jsi –

nech těch hříček, já chci spát!

Jsi-li přelud, zmizíš jitrem,

mým však nepohnul jsi nitrem.

Mlčíš, však v tvém oku chytrém

příšerný zřím zážeh plát!“

Opat vážně hlavou kýval:

– Pravdu děl’s, a ven se díval,

– pravdu děl’s, ty půjdeš spat!