Poslední láska Dona Juana. (XVI.)

„Tisíc ďáblů, hrůzy pekla

duše má se neulekla,

ale sopkou bouří vzteklá; –

štěstí tvé, že nemám meč.

Jsi můj stín, v kterém se brodím?

Za mnou všady jdeš, kde chodím?

Ustup, nebo korbel hodím

po tobě, tvou strhám léč,

v niž mne chytil’s, chytrý ďábel,

v přeludů a vidin Babel!“

– Zpátky! Šílíš? Stav svou řeč!