Poslední láska Dona Juana. (XVII.)

Člověk jsem a dobra přítel,

Svaté Panny věrný ctitel,

dítě duchem – dnes však mstitel!

opat praví vážným rtem.

– Bůh tě v tento klášter vedl,

sám ty sítě na tě spředl,

nuže slyš, zřím, že jsi zbledl,

Gonzalův já bratr jsem! –

Don Juan skles’ jak dub skácen,

náhle vysílen a schvácen

v křesle seděl tich a něm.