Poslední láska Dona Juana. (XVIII.)

– Já jsem dědic pomsty jeho,

mstitel tvého skutku zlého ;

nechav dvora, války, všeho,

v ten jsem vstoupil monastýr,

bolest mou čas nemoh’ zničit,

začla vždycky znovu klíčit,

sochu jeho dal jsem vztyčit

v mrtvých sad, kde vládne mír,

by mi v každé času změně

připomněla každodenně

zločin tvůj a jeho smír!