Poslední láska Dona Juana. (XXI.)

Přejel rukou ledné čelo.

„Konec písně,“ s rtů mu sjelo,

„Slyšíš, hochu Leporello?“

Ale darmo; u dveří

chudák dávno mrtev leží,

stružkou z boku krev mu běží,

podleh’ ráně, kterou v řeži

zapomněl dát soupeři.

Don Juan tu smuten stojí:

„Konec písně, konec boji,

sám to člověk nevěří!