Poslední láska Dona Juana. (XXII.)

Věrně za mnou v hony, spády,

kavalkady, maskarady

dobrý hoch ten kráčel všady,

teď je náhle – němý host.

Mnoho žvástal při konvici,

loutnu hrával při měsíci,

mnohou líbal krasavici,

rval se, pral se, smál se dost.

Povzdech dlouhý, úsměv krátký,

v strouze za hřbitova vrátky –

holá čelist, bílá kost!