Poslední láska Dona Juana. (XXIII.)

Avšak nechci věšet hlavu

v dum a smutku kalném splavu,

abych v posled pro zábavu,

jak mi pater poradil,

dal se ještě na modlení.

Vari, dumo! vari, snění!

ještě pohár můj se pění,

žár můj ten mnich neschladil.

Co mi života je cena?

Odfouknutá s číše pěna!“

Dopil a se posadil.