Poslední láska Dona Juana. (XXIX.)

Dívka juž mu v klíně sedí,

udivena k němu hledí,

usmívá se, slova nedí,

růže polorozvitá.

Myslí si, co as to praví

hezký hoch ten kadeřavý?

Zdá se, kavalír to pravý.

Úsměvem jí prokmitá

cosi jako nedůvěra.

„Kdo jsi, děvče, čí jsi dcera?“

– Jmenuji se Pachita.