Poslední láska Dona Juana. (XXVIII.)

Ten, jenž v hvězdách světy bloudí,

z bytosti tvé teď se proudí,

cítím, v něm bůh světy soudí;

co je život, láska je!

Na dně moře, v listí stromu,

v hrdle ptáka, v řevu hromu,

v kapce krve, ve atomu

v novou vesnu roztaje,

život stálý, život věčný,

přechod, rozvoj nekonečný –

pojď, unes mne do ráje!“