Poslední láska Dona Juana. (XXX.)

Kolébá ji na svém klínu.

„Co děláš v zdí těchto stínu?“

– Do kláštera zeleninu

vozí otec, zahradník.

Každý kout znám v domě tady,

vše jsem proslídila všady,

tajnou chodbou ze zahrady

přijít sem lze v okamžik;

vítr vozík nenadále

zvrh’ mi, liják hnal mne dále.

a tak až sem krok můj vnik’.