Poslední láska Dona Juana. (XXXIII.)

– Prchni se mnou okamžitě,

řeklo náhle sladké dítě,

– prchni se mnou, ale hbitě,

cestu dál v les dobře znám,

půjdem spolu hvozdy, nocí,

dovedu tě k svému otci!

Nemohla svou bolest zmoci.

– Ne, ty řekneš mu to sám,

já bych umřela, věř, strachem!

A již líčko žhoucí nachem

tiskla v jeho tváře plam.