Poslední láska Dona Juana. (XXXIV.)

– Prchnem, budem spolu žíti,

z jedné číše štěstí píti,

otrokyní tvou chci býti,

ty mne neopustíš, viď?

Znám tě ovšem podle jména,

chvím se před tebou co žena.

Mlčíš, malá jest má cena,

chatrná mých vděků síť!

Oklameš mne jako jiné,

zlomíš srdce mé, až zhyne,

ale chyť je přece, chyť!