Poslední láska Dona Juana. (XXXV.)

Nechceš-li mně dát svou lásku,

chladnosti své strhni masku,

nedávej svůj život v sázku,

můžeš-li, jen sebe spas’! –

Takto vzdychá, takto prosí

v očích plno sladké rosy

jako květ, jenž v lůně nosí,

měsíci, tvůj vlídný jas!

– Prchni, prchni, prchni se mnou!

Don Juan však v dumu temnou

stopen neslyšel ten hlas.