Poslední láska Dona Juana. (XXXVI.)

Zmatená a bez naděje

ruce spíná a se chvěje;

oknem vlídný měsíc leje

dřímotný svůj, sladký lesk.

Přešla bouře černošatá,

teplá letní noc dál chvátá,

roucho jedna hvězda zlatá,

stíny jeden třpyt a blesk!

Jasmín voní, dýchá růže,

slavík ptá se, jak jen může

ňadrem člověka chvět stesk?