Poslední láska Dona Juana. (XXXVII.)

– Než svit jitra vzplane žhavý,

Pachita zas v slzách praví:

– zabijou tě, ve hrob tmavý

klesneš, mužné síly vzor;

zachraň se, žij! Ručejemi

slz tě prosím! – Ale němý

Don Juan jen patřil k zemi,

v očích starý, pevný vzdor.

– Zachraň se, hle zora svítí,

hleď, jak její řízou nítí

se juž v dálce vršky hor!