Poslední Marinčina žádost.

Povyjasni medle slzícího

Oka, drahá máti! s vítěznou

Anjela již vidím příchozího

Laskavě kynouti korunou.

Nežalostni více, dopřej nebe,

Nebe přej dcerušce nevinné,

S milým otcem budem čekat tebe,

V rozkoších kde duše poplyne.

Důvěrně ti žádost ještě složím

Na srdce: až zhasne žití mé,

Duch až tamto vzlétne k stánkům božím;

Tělo bílým rouchem oděné

V rakev polož kvítím ozdobenou,

Z rozmaríny něžný věneček

Vlásky protoč, v ruce oblíbenou

Knížku žalmů dej a křížeček.

Hrob podál u lípy, ze hřbitova

K nám co svrchkem kostel přehlídá,

Vedlé Barunka kde sousedova,

Spoludružka milá spočívá,

Vykopat dej, kříž i pohotově

Měj, by blahé chvíle minulé –

Připomněly na zarostlém rově

Rok a jméno dívky zesnulé.

Pak, drahá matinko! pohřeb krásný

Dej Marínce milé vystrojit:

Zvon ať v dálku oznamuje hlasný

Průvod můj, pobožný zova lid.

Pod věnečky ať se shromaždějí

Ze vsi naší mladé družičky,

Školní zpěvci truchlivé ať pějí

Při modlícím knězi písničky.

Pozvi všecky naše statné mládky,

Jimž sem sloula švárnou holčinou;

Mé, ach, jasné čelo v jarní svátky

Kvítím nikdý víc neobvinou.

Spanilé též naše vesničanky

Víc mne nepřivábí k radosti,

Strojíc po žni hlučné radovánky,

K plesu podzimní ni slavnosti.

A tak přijmi za tvé pěstování

Vroucí díky, máti přemilá!

Sklíčené v občerstvivém ti vání

Seslaná mým duchem posila

Trudné často mraky rozežene,

Šlechetným i oněm na mechu

Hrobky mé za krůpě vyperlené

Libý šeptot stvoří potěchu.