POSLEDNÍ MILOST

Jen ještě jednou tvůj déšť milosti,

zprahlému létu žeň,

jen ještě jednou mízou obelsti

ten sukovitý peň,

ať vztyčí se zas uzlovatá kleč

a vydá pupeny,

ať zatřese jí požehnaná křeč

až v samé kořeny.

Jak rodička v posledním tažení

ať pije dětský křik,

ať propustí smrt, která už je v ní,

ještě ten první vzlyk.

Jen ještě aspoň slunce na tváři,

jak v oknech k západu,

když už ne východ, který ozáří

noc, do níž jdu a jdu.