Poslední návštěva.

Teď ještě kvetou líce a plá oko,

přec vzpomínám však žití svého konce,

až zhouba vnikne v tělo přehluboko

a zrak se zavře jako modré zvonce,

kdy večer kvapí na ně

a pokrývá jim skráně.

Já myslím na to, až mé čelo zbledne,

zda ruka lidská potom ustrne se,

zda tělo mrtvé do náručí zvedne

a ke kolébce mé je k spánku snese –

zda dojde klidu, skrytí,

kde obdržel jsem žití.

Smrť nečeká a na zbouřeném moři

jak v chatě kořisť jako listí sbírá –

a v mladosti, jež nadějemi hoří,

i v chladném stáří pouty svými svírá – –

smrť přijde a zas pádí,

zde k starým a tam k mládí.

Já nebojím se smrti, až mne schvátí,

jen přeji si, by zachovala doba,

co při úmrtí zemi za díl platí,

ať já a otec vedle spíme oba –

až mrtvými ho hledy

navštívím naposledy.