POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA

Přišla k smutnému, beznadějnému,

v tom, když na lůžku umíral,

aby sladce a na věky spal,

okamžik jeden než ulehčí jemu.

Snad to byl přízrak přešlých dnů,

snad to bylo vtělení snů,

a teď to celé mladé nahé štěstí

sedělo u něho na pelesti.

Snad ji poznal, když poslední světla

na vteřinu se mu rozsvítila:

V loučení života bouřící síla

hlavu mu k ňadrům tiskla, ji hnětla.

Nebyl v tom smutek a nebyl v tom smích

ale celého nebe světélkování

strašně krátké to milování

očí hvězdných a kouzelných.

Vzešla pak noc a tma a tma

ustlala hlavě tichýma rukama.

květy zarůstá hrob a hvězdy nad ním dlí

hlídači nejvěrnější, kteří neumdlí.