POSLEDNÍ PÍSEŇ

Nám přešel den, nám nebe potemnělo,

je mrtvo světlo, jež se dlouho chvělo

a oblévalo hlavy září svou,

i v zhasínání ještě vášnivou.

Je mrtvo světlo, vítr od přímoří

o touze rozevláté nehovoří,

ne buran již pod velkou oblohou,

nám černý pramen zpívá u nohou.

Stesk hrozný v srdci zvolna, zvolna tiší

svou temnou písní o podsvětní říši,

má ústa žízní, ale ruce mdlé

jsou tajuplné tíži propadlé.

Ty tedy schyl se, naber bez váhání

ten černý doušek drahou svojí dlaní,

a bez váhání tiše podej v ní

s poslední něhou dar mi poslední.

Pak půjdeme po chladné louce oné,

ty drahý stíne, bledý eidolone,

již cestou, kterou každý kráčí sám

bez pozdravu a stesku k věčným tmám.