Poslední píseň lásky. (IV.)

Jak nebyla by ani vyzpívána,

spí v kmenu buku pod Amora stráží

ta, která přišla v nitro nevolaná

jak první motýl, vlaštovice z rána,

ji hlídá Amor uraženou paží,

když zimní vichr buku větve sráží,

když s nebe lije se a hustě sněží,

tam pochována moje píseň leží.

A přijde, přijde opět vesna nová

a tlíti budou v stuchlé prsti slova,

jež srdce v sladkém dechlo horování,

a po letech snad sám tu půjdu kolem

a zmítán honbou novou, novým bolem

si roztržitý nevzpomenu ani,

ký sladkých citů svět a nových vznětů

jsem pochoval a pohřbil tady na vždy;

jen Amor bude kusý v tísni květů

a snětí hlídat – hrob mé samovraždy.