POSLEDNÍ PÍSEŇ Z MONTBLANCU

Planiny, srázy, pouště, moře,

vše viděl jsem.

Opilý slunečnem jsem býval

i měsíčnem.

V mých očích stesk je těch,

kdož odešli a nevrátí se.

Glossuji vrchy příliš lysé

v obzorech.

Pohledů tisíce jsem vsák’

kdys roztoužen.

Pohledů tisíc pojal zrak,

metaných v první den.

V mých očích leží staré hoře

jedinců, mass.

Vysychá srdce, stoupá moře

a stojí čas!

V mých očích stesk je těch,

kdož odešli a nevrátí se.

Glossuji vrchy příliš lysé

v obzorech.

Pohledů tisíce mne pálí,

které jsem vsák’.

Pohledy těch, kdož milovali,

čekají na zázrak.