POSLEDNÍ PLAVBA

Kam, bytosti má, nyní vypluješ?

Tak mnoha hranoly a průplavy

jsi prošla za bouří i v bezvětří,

až přistála jsi u lidského mozku,

jenž střediskem je kosmu našeho

a v kterém všechno odehrává se

co bylo, jest a bude na zemi.

A přes to lačna nových objevů,

jak dobyvatel stále neukojený,

chceš ještě nalézti zdroj věčné mladosti,

za nímž se lidstvo pachtí nadarmo

a který přece z hmoty pramení

od prvého dne světa stvoření.

– Je v lůně Přírody skryt onen bájný zdroj,

z nějž veškerenstvo čerpá mladost svou

a věky věkův obrozuje se

ve květech, v krystalech a v tělech, v atomech,

tam pohroužím se jako potapěč

do nevysychající mízy Stromu života

a v Přírodu se čarem proměním

i budu pokračovat v tvoření,

do hlíny, větrů, vodstva, plamenů

své dílo budu zbožně rýsovat,

jak skrytý lidí spolupracovník,

jenž ve všem s nimi vnitřně souvisí,

však nadál plane věčnou mladostí,

jež nezná času ani prostoru