POSLEDNÍ POZDRAV.

Poslední chvíle až se ke mně schýlí,

ať šťastna je či ať je plna běd,

ať zmírám mlád, pln nadšení a síly

či omrzelý dlouhým vlekem let,

až uslyším své srdce volněj tlouci

a blízko uzřím Smrti chladný stín –

poslední pozdrav pošle z duše mroucí

jen Tobě, matko Praho, věrný syn!

Na klíně Tvém jsem narodil se k žití,

v něm zlaté štěstí dětské prožil jsem,

na srdci Tvém jsem počal myslit, sníti,

Tys probudila touhy v srdci mém,

z Tvých slavných stínů přišla Poesie

a léky lila duše do hlubin,

a proto každým dechem svojím žije

jen Tobě, matko Praho, věrný syn.

Vše sílu k činům, jichž si touha žádá,

a k bojům, jež se s žitím svádějí,

jen z Tebe ssála moje léta mladá,

jen z Tebe květ mi pučel nadějí;

za duše klid i každý zásvit blaha,

za plody práce, odvahu i čin

své zbožné vzdává díky Tobě, drahá,

jen Tobě, matko Praho, věrný syn.

A Tys mi byla láskyplnou matkou,

na jejíž ňadrech vždy jsem našel lék,

jež hojila mé žaly mluvou sladkou

a bludné duši přála útulek,

když opouštěl jsem marných tužeb scestí.

A k Tobě chýlil hlavu tíhou vin,

šel svěřit smutek svůj i svoje štěstí

jen Tobě, matko Praho, věrný syn.

Ó hrdým jsem, Ty srdce naší země,

že jsem Tvým synem, slavná pramáti,

a ona láska teprv zhyne ve mně,

až náruč smrti kdys mne zachvátí.

Kéž pak mi přáno za Tě padnout v boji –

tu složiv hlavu na Tvůj svatý klín,

by s požehnáním vydech duši svoji

jen Tobě, matko Praho, věrný syn!