POSLEDNÍ PROCHÁZKA PARKEM V L......*)

Den jarní nesly stromy v haluzích,

jen budky špačků prázdny byly ještě;

sníh poslední se vpíjel do cest rýh

a v zrcádkách tál březnového deště.

Cos měkkého se neslo ve vzduchu,

jak předzvěst vesny, klidu, usmíření,

a z jezu bouřícího výbuchu,

a z vlhkých jehněd, mokrých v zamlžení.

Jdem mezi stromy, v kroku každičkém

se upomínka dojemná hned budí,

zvon s vížky zámku doznívá až sem,

a skoro mraznou výčitkou až studí.

A řeka hučí v jara předtuše,

že veselý a nový život vstane,

zem celou skryjí květů loktuše

a nová naděj i nad hroby vzplane!

Jen na platánech pávi hýkají

pod záclonami průsvitnými stromů,

ti cítí to, jich skřeky říkají,

že pán jich více nevrátí se domů.