POSLEDNÍ RŮŽE.

Ve váse japonské pět růží posledních,

a jakby vonělo mi celé léto z nich,

to léto slunečné a horké mladou touhou,

a přece vybledlé jen na vzpomínku pouhou.

Šly mlhy říjnové a z polí vítr vál,

a listí sežloutlé v korunách stromů rval,

jen oněch růží pět, dvě bílé a tři rudé,

jsou pozdní trofejí, jež uschlá mi tu zbude.

A přec, až zabělí se po všech cestách sníh,

až chladem zamrazí to do vzpomínek mých,

těch růží zemřelá se dávná vůně zbudí,

a léta zašlého můj sen, jenž se mi zdál,

květ všech mých radostí, jež podzim zas mi vzal,

alespoň zdáním přec mi teple zaplá v hrudi.