POSLEDNÍ RŮŽE

Sta hlasů tlumilo se v kraji,

sta růží tiše sprchávalo,

a tolik ženců v louce žalo,

byl večer umdlený.

To mlnné dusno, bouř kdy ždají

šumící větrem topoly,

kdy hlaholivé vrcholy

své mluví ozvěny.

Poslední růže plně zkvetly,

své rozevřely lupeny

smetány vonícími světly

a mřely stuleny

příkazem lásky nejvyšší:

Byl čas, kdy bouře lačen

kraj zdál si temna mračen,

blesku, jenž vyslyší.