POSLEDNÍ RYTÍŘ

U techniky české za Brnem až

stojí Kraví hora.

Pohled, jak ho tak hned všude nemáš,

je odtamtud shora.

Dlouho zřel jsem na les, město, louku,

až nastalo šero.

Pak jsem viděl v dálce na klobouku

vláti bílé pero.

Povahy jsem od svého již mládí

skromné spíš než smělé,

ale někdy osud, řek’ bych, svádí

duše osamělé.

„Zamlouvá se krajina vám tato?“

Šeptla. Ovšem, že jí

snažil jsem se odpovědět na to

co nejgalantněji:

„Není na ní poskvrny ni chyby.

A mně vůbec v Brně,

slečno, co vás znám, se všechno líbí

a ne nepatrně,

i ta hora zde. Než název její

nevhodným se zdá mi,

neboť se tu pouze procházejí

velmi krásné dámy.“