POSLEDNÍ SLOVO.

Do Bonnu – je tomu as třicet let –

přišel na kliniku rolník, na jazyku vřed.

Professor prohléd’ jej – čelo mu přelétly stíny,

svolal kol sebe studenty medicíny.

Tu Aesculapova bujná mláď

se hlučně vhrnula, kol zůstala stát’.

A profesor dí: Případ to povážlivý.

Jazyk je pryč. Štěstí, muž zůstane-li živý.

Nuž, člověče, máte-li ještě komu co říc,

povězte to, po operaci nelze víc.

Vše napjato, profesor, posluchači,

všeci mu na ústech visí, blíž se tlačí.

Muž sklonil hlavu na chvíli –

a zdvih ji a rtové pevně pravili:

Pochválen buď Ježíš Kristus!

Zachvěla se řada, mráz všem přeběhl záda,

a mnohému cosi jak slza se vkrádá.

Cos boří se v něm a noří ze hlubin,

co jako stín tam spalo v balvanech vin.