Poslední smutek.

Ty’s řekla: „Pro tu mrtvou nikdy lkáti

já nepřestanu, bol můj vzroste spíše,

než stlumí se, já ponesu ho tiše,

ať v pohrdě můž srdce moje rváti.

Mně láska více život nevyzlatí,

ba nechci ani píti z její číše,

když mrtva ona, mé proč ňadro dýše...

to zodpovědít, nemusím se báti!“

Já pravil: Věřím tobě v chvíli této,

z tvé lásky nemusí ni vlásku ubýt

a bez tvé vůle přijde máj i léto.

Vzplá novým květem, co dřív spalo skryto,

když dovedla bys vše to v srdci ubít,

věř, oné mrtvé bylo by to líto...