POSLEDNÍ SVÉHO JMÉNA.

Tu sladkou píseň o štěstí

mně znavenému šelestí

poslední svého jména:

rod jeho slávou zazářil,

až jediný on se mnou zbyl,

ba věrnější, než žena!

Však jeho schvátí osud též –

snad zítra večer zahyneš,

a nikl mně jen zbude,

ó poslední už zlatníku,

jenž v kapse zbýváš básníku,

mu oslaď žití chudé!