Poslední telegram

Srdce jako broskev zde ti dozrávalo,

zde ti slavík zpíval, kde kdo měl tě rád –

jak to, že jdeš od nás, že se něco stalo,

co nás rozloučilo na vždycky už snad?

Byl’s prý doma tady. Ó ty divná chválo,

která mnoho říkáš, ale neumíš hřát!

Kdo je někde doma, tomu stačí málo,

nemoc nestraší ho, ani s bídou hlad.

Nic ti nevyčítám – každý někde máme

místo, s něhož přejdem’ správně v lepší svět,

odjinud kdo skočí, smutně vaz jen zláme.

Ty to místo hledáš – já v tvém nitru čet’.

Vrať se aspoň ve snu, když to tvé tě zklame,

a teď ruku dej mi – řekněm’: naposled!