POSLEDNÍ TOUHA.

By Josef Rosenzweig-Moir

Hluboce vzdychly zadumané lesy – –

Tož nenašel jsem ani člověka!

Má duše se už všeho boje děsí

a každá cesta je mi daleká.

Chtěl bych jen hlavu sklonit v jedny ruce

a v jedněch očí hloubi utonout.

Srdce by ztichlo, které bije prudce,

volně by plynul horký krve proud.

Takové oči, v kterých kvete mládí,

jásavé oči, v kterých píseň zní –

ty Vaše oči duši moji svádí.

A toť má touha, touha poslední.

Neb všechny touhy zvolna pomřely mi,

odešly tam, kde nikdo nečeká.

Má mladá síla zahynula s nimi,

a každá cesta je mi daleká.