POSLEDNÍ VĚCI

By František Gellner

Po čem kdy srdce v touze bilo,

z toho se nic mi nesplnilo.

Kde moje naděje jsou dnes?

Sám jsem je všecky k hrobu nes’.

Minula žití polovice –

a bezpochyby něco více.

Přikvačí naše hodina

a zaniknem’ jak bublina.

Člověk se táže: Jak a k čemu

a proč, a úzko z toho jemu,

že nenalézá odpovědi,

ať do sebe či kolem hledí.

Tak rád bych někdy řekl: Pane,

nechať se tvoje vůle stane!

Snad je tam přece někdo v nebi:

Aspoň ho máme zapotřebí.