POSLEDNÍ VĚŠTBA. (I.)

Hladké kužely skal hořeti v poledním slunci se zdály,

na špičkách k azuru vstoupat jakoby v tajemství bohů

chtěly vniknouti úkradkem. Do ticha mezi skály

průvod velbloudů vešel, do štěrku na kámen nohu

kladli, stoupali pomalu v dusném července žáru

od břehů dálné Asie, klenoty, koberce, perly,

byssu tkaniny vzácné a průsvitné nesly a pruty

stříbra celistvé, sloužiti mohly za králů berly,

v koších proutěných mezi hrby řidiči dromedárů

v snění se houpali, chvěl se jich závoj i turban žlutý...