POSLEDNÍ VĚŠTBA. (II.)

Co chtěli ti mužové snědí od asijských břehů

za množství darů svých východní nádhery slyšet?

Nač podnikli cestu svou dlouhou v nesmírném žehu

písku a slunce? Nač z basaltů nechali na sebe čišet

chlad větrů s hadím sykotem táhlý a ostrý?

Nač spěli pralesů vývratí kmenů, jichž svítící kostry

v slunci se leskly příšerně na jejich dráhu

bez oasy, oddechu, svěžesti zdrojů až k tomuto svahu,

za kterým Acheron, zdálo se, zívá tlamou svých stínů,

kde nad ryhou do země hlubou a tmící se ve skalin klínu

nad husté kotouče par vsedá kněžka na tajemství prahu...