POSLEDNÍ VĚŠTBA. (V.)

Váš v Delhi velekněz ve chrámu pěti set slonů

že smuten od chvíle této v tmách hlavu sklání a věsí?

K nám že posílá vás s velbloudy a darů směsí,

nás jako stébla se chytá volaje: „Pomozte, tonu!“

Vysvětlit neví si hlas ten mystický shůry?

Za moudřejší klade nás a výklad od nás on žádá,

co s čela mu nesejde více obrovský stín ten chmury?

Ó, mluvte a zadržte balvan, jenž ohromný na hruď nám padá,

že o skráň nám předtuch zlých tlukou si křídla zlověstné můry?

Že Strach bledý a Úzkost jsou našimi hosty?

Však dosti! Nechte si dary a šperky a skvosty

a vraťte se, kam chcete, rty kněžky jsou němy,

jako váš velekněz v rozpacích ona též dívá se k zemi.

jen úpí a kvílí a šílí, čas věšteb dávno již minul,

neb velký Pan mrtev jest, zhynul!“ – – –