POSLEDNÍ VĚŠTBA. (VI.)

By Jaroslav Vrchlický

Však neustali poslové z Delhi, vztáhli své ruce

a k darům nám vlídná a mocná přidali slova,

chtíc, nechtíc, musila Pythie vyjíti, věštiti znova,

i zřeli ji, bledá, bez síly, příšerná v děsivé muce,

na trojnož usedla, ňadra jí pozvedla v křeči se prudce,

však nevytrysk’ z trhliny skal dým obrovský, v křeči

jen kněžce z hrdla dralo se úpění, jakoby plynul

jí přes tvář Smrti stín – Thanatos! – Zmítá se, ječí,

a slova poslední věštby té:

Velký Pan zhynul!

A rázem

se mrtva skácela v štěrku tříšť k trojnoži na zem.