POSLEDNÍ VĚŠTBA. (VIII.)

Odtáhlo z Delhi poselství v němém a bolestném žalu,

netknuté zůstaly dary, pak v jámu, v skalách jež zela

uvrhli kněžku bohem svým zrazení kněží,

jimž v stejný čas s oblohy polední stejná zvěst zněla

jak v Delhi lámovi ve chrámu pěti set slonů,

div, sami že nad tím nestrnuli v balvan a skálu.

Cítili, kosmu po páteři ledový zmaru mráz běží

a světem se rozprchli ptáci jak ve větrů podzimních shonu,

věštírna zpustla, jen zdroj, jenž ve skalách plynul,

sup, který s olbřímích příšerných boků skal hýkal,

čím isopu chvěla se třtina, čím vichr vzlýkal,

co člověk cítil a neřekl: Velký Pan zhynul!