POSLEDNÍ VINOBRANÍ

Naposled vycházím.

Bude mé víno zrát?

Jdu v dálku krokem mdlým,

Osudně váhavým,

V promoklou mlhu, v chlad.

Mládí mé, kde tvůj Jih?

Tiše jdu, v únavě,

Po stopách zmizelých,

Kde úsměv dávno ztich’

V let prchlých záplavě.

Mládí mé, ohniště

A sopko neklidná,

Mých vášní bojiště,

Zapadlé bojiště

Pod lávu, v hloubku dna,

Pustino, led a mráz,

Kdo v žár tě roznítí?

Chci tebe vznítit zas

V jiskření, v kouzlo krás,

V život tě vzkřísiti...

Oheň je v podzemí,

Vulkán se hotoví

S kyklopy, se všemi,

Silnými pažemi

Zbraň kouti Martovi.

Nejsem již churavcem,

Nejsem již vichrem rván.

Antický hoch teď jsem,

Kvetoucí úsměvem,

Do hněda ošlehán.

Sahary scirocco,

Sicilská zátoko,

Oranže, vavříny,

Fuchsií křoviny

Mísíš v dech jediný

Do bílých mramorů,

V závrati vířící

V bezmezném prostoru,

Do modři zářící

Kobaltem v obzoru...

Zas plaje oheň, jas.

Kartago, znova vstaň,

Attické včely, zas

Jak zlatých kapek jas

Slétněte na mou dlaň!

Marsalo, víno, med,

Rozlij teď v proudu řek,

Potop mne naposled...

Co značí tisíc let?

Jest jako včerejšek.

Vypiju Chiméru,

Krev hroznů z kořenů,

Z hlíny a z etheru,

Vypiju Chiméru,

Z věčnosti, z pramenů,

Jak Bacchus růží dech,

Révovím ověnčen,

Vypiju Kosmu dech

Usnulý na tělech

Faunů a nahých žen.

Ssát budu šarlat vín,

Nejtmavší karmazín,

Před světem v stínu skryt,

Esencí ostružin,

Meruněk těžce zpit...

Procítám. Trpce zřím:

Vinice ubohá,

Na slunci podzimním,

Na slunci morosním

Jak mlžná mátoha...

Hrozny mé, churavé,

Bez jiskry, bez záře,

Zelené, modravé,

Hrozny mé, churavé,

Čekají Vinaře.

V podzimním mumraji,

V šklebu jak mumie,

Bázlivě, potají

Na Toho čekají,

K smrti jenž opije...

Vinař jde poslední,

Mračný v mou samotu.

Hrozny mých trpkých dní,

Zoufalých, poslední

Odhodí v nicotu...

A nic se nezmění

V osudnou chvíli, zlou...

Jen projde mlčení,

Naposled mlčení,

Na věky mlčení

Vinicí zaniklou.