POSLEDNÍ VTĚLENÍ

Zmrveny krví líchy v šíř i dál,

Evropa přeorána;

do temnot smutků jak by tiše vlál

svit úžasného Rána.

Neviditelný Kdos’ jde po líchách,

semeno skryté hází,

nebes Pták mystických svých vláh

rosou jej doprovází.

Tajemné símě klíčí do srdcí,

osení vroucně vlní,

sladký dech úrody už kypící

nadějí novou plní.

Nová se rodí Duše na líše

za války děsné říje,

zrozena z mystického Ježíše,

je láskou, lidskostí je.

Cudná je, nedotknuta vášně rzí,

Božích úst vlahá dechem;

nenávist zlým snem z země vymizí,

hoře v nic skane echem.

Bratrství zlatým pevně řetězem

k srdci zas srdce stmelí;

zázrakem krásným tehdy Bůh se v něm

naposled v lidstvo vtělí.