POSLEDNÍ VŮLE.

Nezemru-li z jara, schovejte můj popel na chvíli.

Potom z jara, až se první skřivan nad zoraná pole vznese,

nad prvním se květem mihnou bílá křídla motýlí,

na stráni zas petrklíč si uschlé listy s zlatých očí střese,

až už bude jisto, že je tady doba nových rozpuků a vůní,

mého srdce popel vezměte a zaneste ho na zoranou hrudu,

otevřete urnu moji rukou nerozchvělou na výsluní.

Černou zemí, drahou černou zemí vstřebána tam budu,

očištěná, oproštěná, osvobozená a bezbolestná, hodna toho.

Moje srdce vzroste potom, k slunci klasem znova vstane,

a že hořelo tu celým žitím, milovalo mnoho,

rudým mákem vedle chrpy v poslední svůj úsměv vzplane.