Poslední Vůle. (I.)

„Nuž, dědoušku, zasedněte za stůl,

Za stůl bílý z bukového dříví,

A popijte vína Znojemského 15)

A pojezte domácího chleba. 16)

A když schladlá v těle starém síla

Dobrým vínem v bujnosť se rozstoupí,

Povídejte opět milou pověsť,

Jak jich naše přeúrodná Hana

V ústech lidu chová na tisíce!"

Takto mluví mladá hospodyně

Ve prostranné síni umetené,

Dává chléb a nalívá i vína,

Dobrého to vína Znojemského.

A než všickni upraví se hbitě

K pozornému věsti poslouchání:

S úsměvem juž začal stařec dobrý

Popiv v zdraví mladé hospodyně.