Poslední Vůle. (II.)

Dva jsou vyrostali rodní bratři

Jako doubce na lesnatém vrchu:

Mladý Jirka a jun dobrý Josa.17)

Oba mladí, oba rozumní se

Milovali vespol z plna srdce.

Neb je drahá matka porodila

Po nedlouhu za hodinu krátkou.

Když jim osmnáctý rok se chýlil,

Matce drahé na skon tudy bylo;

Oba mládce k loži přivolala

A k nim takto promluvila vroucně:

„Mladý Jirko i ty dobrý Joso,

Cítím v těle, že se konec blíží,

Za nedlouho že vypustím duši.

Netruchlete a nermuťte matku:

Vždyť Bůh nebeský to sám usoudil;

A poslyšte poslední mou vůli:

Milujte se vezdy z plna srdce

Jsouce sobě věrni, mili stejně!

Obývejte spolu ten dvůr bílý,

Jejž vám otec odporučil v dědství.

Když pak mladou choť z vás jeden pojíť

Bude míti v vůli mládenecké:

Tu se o dvůr tento bílý dělte. 18)

Každý půli vezmi toho jmění,

A buď losem na to vyrovnáno,

Kdo podrží otecký dvůr bílý.

Nebo není, synové, vám radno,

Byste na to spolu žili déle:

Mezi příbuzenci pokrevnými

Nesvár budí často choti příchod.

Musí tomu tak se předejíti.

Pak i tato poslední je vůle:

(Neb jste starší vdané sestry svojí)

Byste byli ochránci jí věrni,

Kdyby manžel nenakládal řádně,

Ubližoval nesrdečným slovem

Svojí choti, vaší sestře milé. 19)

Tu-li vyplníte moji vůli,

Žehnej Bůh vás požehnáním stále,

Zachovej vám upomínku na mne!...“

Takto drahá matka pověděla,

V čelo syny vroucně políbila

Klonící se k ní s uvlhlým okem;

Nazpět v bílé lůže těžko klesla,

Jako svída u potoku bystra,

Když jí kořen vlna divá zryje;

Vzlíkla mutně jako povzdech větru,

Vzlíknouc duši milou vypustila.

Zamúceni stáli oba bratři,

Stáli mlčky jakoby dvě sochy.

Za věrné se měli za pravice,

Jako když by slib vyplniť chtěli.

Když pak slza uvolnila citům,

Ježto v ňadrách mladých zabolely,

Každý vroucně polibil ret matky,

Každý s úctou polibil též čelo,

Na němž chladná smrť se umístila.

Pak z nich každý jedno oko matky,

Jež jak hvězda spadlá, zakalené

V sloupu stálo v běle potrhaném,

Jemným prstem ztlačil na čas věčný.

Pak se z plna srdce pomodlili,

Rozsvítili dvě voskové svíce;

Okna ve světnici otevřeli, 20)

Zvonit hrana milé matce dali,

Upravili matce slavný pohřeb.