Poslední Vůle. (IV.)

Znamenal to dobrý bratr Josa,

Že se pro nevěstu Jirka souží.

Jednoho dne zavedl jej v jistbu,

V čisté jistbě takto k němu pravil:

„Rodný bratře, Jirko milovaný,

Tebe souží láska k milé děvě;

Zpěčuješ se ji nevěstu míti

A pak vzíti sobě za choť milou.

Neznám děvče, švegruši budoucí,

Ale znáš ji líp ty svoji milou.

Pojmi za choť draženou děvušku,

Znáš-li dobré její vychování,

Znáš-li srdce, čirou mysl její..."

Na to pravil mladý bratr Jirka:

„ „Milý bratře, rodný z jedné matky,

Jež nás porodila za hodinu;

Děkuji ti za mínění dobré.

Miluji já krásnou děvu Fanu,

Jež na dvoře za horami bydlí;

Znám já dobré její vychování,

Dobré srdce a i mysl čirou.

Zpěčuji se, s tebou se rozloučiť

A dvůr bílý, daný otcem v dědství,

S tebou, bratře Joso, rozděliti...

Bylo nám tak volno po čas celý,

Co jsme spolu v dvoře živi byli,

Nevědouce, co je mé a tvoje.

Bylo nám tak milo po čas celý,

Když jsme svorně spolu v míru žili

Nemyslíce o loučení žádném.

Teď bychom se měli opustiti,

Že mé srdce mladé jala Fana?...““

Na to pravil dobrý bratr Josa:

„Milý bratře, rodný z jedné matky,

Vzpomeň přece na poslední vůli,

Již nám matka v srdce uložila

Na smrtelném loži skonávajíc:

Že se o jmění je rozděliti,

A pak losem dáti vyrovnání,

Kdo podrží otecký dvůr bílý.

Nuže, ty chceš u manželství vjíti,

Choti milé svěřiť hospodářství.

Já ustoupím podlé vůle matky,

Ty dáš losem zase vyrovnání,

A tak svorně rozejdem’ se na to..."

Avšak chvatně mluví bratr Jirka:

„„Nemluv dále, rodný bratře Joso,

By’s mi srdce neporanil více!

Raděj’ nechci hospodyni v dvoře,

Raděj’ spustím svojí se nevěsty,

Nezulíbám raděj’ tváře choti:

Než bych já se spustil bratra svého.

My jsme spolu žili v lůně matky

Jak dvé semen s jara v zemi kypré;

Za hodinu matka porodila

Nás jak země pučí bylinkami;

Ve dvou rukou dva nás nosívala,

Jako růže větev dvé poupátek;

Na její dvou prsou dva jsme pili,

Jak dvě srnky z vemen staré srny:

A teď, když nám matka ve hrob klesla,

Měli bychom sebe rozlúčiti?

Buď mi bratrem zůstaň v dvoře bílém,

A já pojmu Fanu za manželku;

Buď odejdi z otcovského dvora,

A já sám tu v sirotě žíť budu...""