Poslední Vůle. (V.)

Takto mluvil Jirka uchvácený,

Sedl na to na stolici bílou,

Prosebně pohlížel k svému bratru,

Aby svolil ku žádosti jeho.

Ale dobrý Josa v zamýšlení

Tichý stál jak života by neměl,

Jenom oko smutně zasvitalo.

Pak ret bledý tato slova vydal:

„Nuže bratře, milovaný Jirko,

Slyš, jak moje usnesla se vůle:

Pojmi Fanu, děvu milovanou,

Za manželku pojmi k svému míru.

Zůstanu já s tebou v dvoře bílém,

By’s radostí manželství moh’ požíť.

Avšak poslyš, bratře milovaný,

Tatož druhá pevná vůle moje,

Již mi nářek, ani uprášení

Nezvrátí, byťs k tomu slzy ronil.

Nebudu já s váma přebývati

V jednom patře oteckého dvoru,

Ani přes síň ode vás oddělenou,

Přec odloučen dle poslední vůle,

Jakouž matka splniť přikázala,

Naše matka na smrtelném loži.

A přebývať v novém dvoře budu

Přistaveném podlé oteckého,

Bychom odloučeni blízko žili...“

Domluviltě dobrý mládec Josa,

Podal ruku pravou bratru svému,

Ten svou vložil pravici v ni vřele,

Tiskl k srdci, bratra ve tvář líbal.

„„Bůh ti žehnej, bratře, hojně za to,

Že’s tak prosbu vroucí rozmyslil si,

Rozmyslil k takému rozhodnutí,

A ku mému rozhod’ spokojení.

Hleď se též děvušky v rodné Haně

S černým okem a s obočím černým,

S bílou šíjí, perlovými zuby,

Růžnou tváří, malinovými rty.

Zasnub se jí rovně jak tvůj bratr,

Pojmi za choť a usaď se v dvoře

Podlé toho dvoru oteckého!

Naše stáda popasou se spolu,

Jedny chlévy budou naším bravům,

Zůstane vše, jako dříve bylo;

Budem’ bratři z jedné rodné matky,

Naše choti sestry budou náma....““

Objal Jirka bratra po srdecku,

Vyved’ z maštale vranníka koně,

Na vraníku jede ku své milé,

K Faně, na bílý dvůr za horami.

Což on zatím na námluvách trvá,

Kmenty vozí z dalekého města,

A nevěstu líbá ve rty růžné:

Dobrý bratr Josef staví dvorec,

Bílý dvůr hned podlé oteckého,

By odloučen moh’ býť ode bratra

A přec v blízku podlé přání jeho.

Jirka pak v otecký přived’ dvorec

Mladou ženu ve bohatém šatě,

Mladou choť a věrnou hospodyni,

Milou švegruši s mnohými hostmi.

Vzejde vstříc jí Josa přede vrata,

Přivítá ji svou švegruši milou,

Pomáhá jí s vozu sestoupiti,

Veda v dvůr ji bílý bratra svého,

Aby častovala všecky hosti

Ve světnici čisté, kvítím zdobné,

Kde od dneška bude hospodyní.

Celou noc se hosté radovali,

Staří o svatbách svých rozmlouvali,

Druzi neženatí s Josou pili,

S děvčaty se strašák zatančili,23)

Ana krásná Fana s mladým chotěm

Ponejprvé spala v jedné jistbě.