POSLEDNÍ VŮZ.

Zapadlo slunce za vrcholy,

vzduch voní klasů lahodou;

vůz poslední vjel do stodoly

s letošní boží úrodou.

Dvůr pomalu se v soumrak halí

a první hvězdy mrkají,

a koně, volni, zařehtali

a oddusali do stájí.

Tam chrupe to a žvýká, frčí

tak spokojeně v soumraku

a mléko z plných vemen crčí

do pěnících se dojáků.

A tmí se; cvrček od záhumen

si šviřinká a z dáliny

zpěv mladistvý se nese tlumen

přes širé polní tišiny.

Teď od stolu se čeleď zvedla; –

dne práce tedy skončena!

a na zásep si ke mně sedla,

– dnes prvně, – žena znavená.

Jak utichla teď celá víska –

jak mile chutná dýmčička!

Vzduch vlhne, nad bory se blýská,

dá Bůh, dnes přijde vlažička.